Vytápění dřevem zažívá v současné době renesanci. Týká se to nejen malých měst, vesnic, odlehlejších usedlostí, chalup a samot. Důvodem je především cena. Topení dřevem vychází (podle druhu použitého topného zařízení) například oproti plynu až o polovinu levněji a z dlouhodobého hlediska se jeví jako nejrentabilnější.

Plynová přípojka není všude a její zavedení nemusí být zrovna nejlevnější. V době, kdy se hledají alternativní zdroje energie a dotace plynou do fotovoltaiky nebo na tepelná čerpadla, by se mohlo zdát, že klasické dřevo jako hlavní zdroj energie pro topení je jen přežitkem nebo romantickou specialitou pro rekreační chaty a chalupy. 

Výhody i nevýhody

Využití dřeva pro vytápění spojuje, jak je to obvyklé, různé výhody i nevýhody. Při rozhodování o případné volbě tohoto obnovitelného zdroje energie je proto nutné zvážit všechna podstatná pro i proti. 
Hlavním problémem, který určuje výhodnost a vhodnost topení dřevem, je jeho dostupnost a možnosti skladování. Je jasné, že pokud nemáme zásobu topného dřeva kde uskladnit, anebo by jeho doprava představovala velké obtíže a náklady, nemá smysl dál v úvahách pokračovat. Tím je také vymezena oblast „použití“ – budou jí venkov nebo příměstské lokality, kde je dřevo snadno v dosahu. Od nákladů pak můžeme odečíst např. možnost, že se na zpracování topného dřeva nebo jeho dopravě budeme sami podílet.

Uskladnění dřeva

U dřeva jako topiva musíme počítat s určitými specifiky. Již byla zmíněna nutnost skladování zásob dřeva. Musíme tedy počítat s vyčleněním části pozemku nebo hospodářských budov pro tento účel. Místo musí zaručovat, že dřevo nebude vystaveno dešti apod. Vlhkost totiž podstatně ovlivňuje jeho výhřevnost, a tím účinnost topení.

Při topení a práci s přípravou dřeva je nutno dodržovat několik zásad. Aby bylo čím topit celou zimu, je třeba myslet na přípravu dřeva dopředu. Nejvhodnější je tvrdé dřevo dubu a buku, které dlouho hoří, velmi výhřevná je také borovice. Vhodná je i bříza, především do otevřených ohnišť, protože neprská a nevystřeluje. Použít je možné i lisované pilinové brikety, které dlouho vydrží. Záleží vždy na typu kamen, krbu nebo krbové vložky.

Aby nám na dřevo nepršelo a přitom bylo na vzduchu a mohlo pozvolna schnout, můžeme pro ně vyrobit přístřešek. Stříška by měla přesahovat a být dostatečně vyspádována, aby bylo dřevo i při větším dešti nebo sněhu dostatečně chráněno.

Kamna a krby

Teplo v celém rodinném domku nám mohou zajistit kromě krbů a kamen výkonné zplyňovací kotle na dřevo s účinností až 85 procent, což je při nižší ceně staví do konkurenceschopné pozice s fosilními palivy. Jejich předností je, že nejsou co do výběru paliva moc vybíravé a spotřebují ho téměř dokonale. Díky vysoké využitelnosti dřeva postačí vynést popelník zplyňovacích kotlů jednou až dvakrát za týden. K lokálnímu topení jsou vhodné dvouplášťové teplovzdušné typy kamen s možností rozvodu teplého vzduchu i do dalších místností. Nabízí se také kamna typu bullerjan (kanadská kamna), jejichž výhodou je především možnost spalovat i velké kusy dřeva. Kamna i krbové vložky lze také kombinovat s výměníkem teplé vody a částečně tak suplovat ústřední topení. Výhodou kamen oproti kotlům je nižší cena, jednoduchá údržba a obsluha přímo v obytné části domu.

Rychle rostoucí dřeviny

Srovnávací odhady uvádějí, že tuna suchého dřeva energeticky odpovídá zhruba půl tuně koksu, 350 nebo 352 kilogramům butanu.

Kromě dodávek z běžných lesů se v současnosti rozšiřuje pěstování energetických, rychle rostoucích dřevin – např. japonského topolu či vrby. Odhaduje se, že roční spotřebu energie na topení ve venkovském rodinném domě pokryje dřevo z jednoho hektaru takové dřeviny, těžit je možné jednou za dva až osm let.

Zdeněk Šára, www.drevopal.cz